"Tempy" volá na mně můj přítel David "Copak?" "Nejdeš se projít?" "Jo..klidně..hned sem dole.."..sešla sem schody...dneska sem Davida ještě neviděla...škola je hrozná..nj maturita..."Wow..tobě to sekne.." "Díky..tobě taky..mi tě holky budou závidět.." a usmála sem se.
"Jak se máš?..co škola?" zeptá se mně,když v parku usednem na lavičku.."No dá se to..ale nevím jestli to zvládnu.." "To nepochybuju,ty to zvládneš,Tempy" "No doufám...a co ty?..co ta tvoje otravná babička?" a musela sem se v duchu usmát,ten má pořád nějaký povídky..copak jeho babička,je už trochu cáklá..."Babička?..ani se neptej,dneska mě vyslíchala kdo si,kde bydlíš,a jestli nejdu za jinou,jestli mně nepodvádíš,a že by si mohla přijít na oběd..." "Ne díky nechci" a začali sme se smát.
"Jo a málem sem zapomněl... koukej co mám..pro tebe" a vytáhl z kapsy krabičku...."Co to je?" "Tak jí otevři"....pomalu sem jí otvírala...byl to krásný stříbrný řetízek.."To si nemusel..je to nádherný.." "Musel..mám tě rád..a proto sem ti to dal.." "Ale já si to nemůžu vzít..já si to nezasloužím.." "Ale zasloužíš..kdybych tě nepotkal..neměl bych tolik štěstí jako mám teď"......
Ukápla mi slza...."Co je?" "Miluju tě" "Já tebe taky..ukaž" a vytáhl řetízek z krabičky Zvedla sem si vlasy aby mi mohl zapnout řetízek "Děkuju moc" "Nemáš zač..lásko" "POLIB MNĚ"
jeee to je kráásný